Káva online

Šla jsem se na jedné z nejrušnějších ulic v blízkosti mého okolí. Potřeboval jsem se dostat čerstvou inspiraci k dokončení psaní projektu jsem pracoval na. Stejně jako většina lidí, jsem přesvědčen, že chodit do parku bude posílat inspirace klepe na moje dveře. Především jsem potřeboval odpočinout od své práce a dohnat s mým okolí, které jsem ztratil kontakt za posledních pár týdnů.
Bez držení pera a mají papír zapisovat své myšlenky, byl každý setkat živě zaznamenaných v mé paměti, jako by tento den dělá velkou historii v mém životě, když se podívám zpět asi 50 nebo 60 let.
Jaký má význam? Jeden může požádat? Pojďme si proto pozor na okamžik. Mnozí z nás, včetně mě, by se označit sami sebe jako trend následovníci. Samozřejmě mnozí by chtěli, aby se trend tvůrci, ale jen málo se zvýší a stát se vlivný. Pro mě, veškeré dění, které změnit své myšlení směrem trend jsem věrně držel bude výzva k probuzení moment. Dovolte mi, abych podíl setkání mého dne a snad může chytit podstatu to.
Bylo to spíše slunečný den, kdy slunce neustále, s překvapivou paprsky zářivým přes mnoho tváří lidí řítí sem a tam. Co ten spěch? Jeden může se zeptat. Je to živobytí, rutinní jsme měli sledovat v honbě za jediným prostředkem k životu, peníze. Jak jsem šel projít autobusové nádraží, jsem si všiml, nevyhnutelně tváře dělnické třídy.
Jejich vyjádření skutečně mluvit o emoce, které začaly den. Většina z nich unavený, znuděný a unavený. Přemýšlela jsem, co si myslí o tom. Je život opravdu tvrdý a drsný, aby mohl nastoupit? Měli byste na chvíli zastavit a přemýšlet také.
Pak jsem se zastavil na kávu dům těšit šálek aromatické vařit kávu a čerstvě upečené croissanty, snídaně, kterou jsem málokdy si užívat. Jak jsem upíjel můj Arabica kávy, mé oči při pohledu na tuto holčičku. Vypadala křehký a unavený z její chůze. Musela chodil pro docela nějaký čas. Podíval jsem se na hodinky, se většina dětí stejně jako její věk se ve škole právě teď. Shodou okolností jsem slyšel ozvučení školní zvonek ze školy, která je právě na míle daleko.
Na rozdíl od jiných dětí, začala svůj den obchodování škole čas s prodejem pakety tkáně. Šla od stolu ke stolu, ptala se, jestli lidé budou kupovat paket tkáně z ní. Ačkoli návratu není moc, ale to znamená živobytí jí ochudit rodinu. Jak jsem se protahoval dolar platit za tkáň, jsem přemýšlel, na chvíli, život je skutečně tvrdý a drsný, aby mohl nastoupit.
Croissant chutná s máslem a džemem. Připomnělo mi to mé mládí, kde máma by připravila čerstvým pečivem k snídani. Myšlenky o moje máma mě zaplavilo, když jsem pomalu kráčel směrem k semaforu. Vzpomínám si, jak tvrdě pracuje pro naši rodinu po tátovi zemřel smrtelné nemoci, když jsme byli velmi mladí. Na školní dny, bude se držet nás a naučit nás přes silnice. Odd pracovních míst bylo povolání si vybrala, protože jí pružnost k péči o nás.
Sotva připomenout každý den, kdy jsme byli hladoví. I když jsme nikdy neměli tolik hraček na hraní, ale měli jsme skvělý dětství se rád a milující vzpomínky. Na její 70. narozeniny, což byla její poslední narozeniny, jsme jí velkou party, aby jí poděkoval za oběti na oltář. Vzpomněl jsem si, líbal ji po tvářích a všiml jizvu na tváři. Incident se stalo před mnoha lety, když se snažil zachránit mne od ohně, který je stanoveno v našem dvoupokojový byt. Jak slzy tekly, jsem přemýšlel, na chvíli, život je skutečně tvrdý a drsný, aby mohl nastoupit.
I přes semaforu a pokračoval v chůzi. Nemohu si pomoci, ale připomenout, co jsem uvedl dnes ráno. Scéna z dělnické třídy chodit do práce, soucitný moment vidět potřebných dívka obchodní její drahocenný čas nakrmit svou rodinu, a samozřejmě emotivní vzpomínkou mé milující máma. Život je skutečně tvrdý a drsný, aby mohl nastoupit. Život a peníze, je realitou. Někteří lidé to více hojnosti a mnoho chybí peníze, aby si v den projít bez hladu nebo bolesti v jejich oslabení těla.
Moje probuzení moment přišel, když jsem si uvědomil, že kromě dřiny a soužení života, něco větší daří v životě těchto lidí. Je to “Courage”, aby vytrvali v tvrdé a drsné okamžiky našeho života. Naučil jsem se velké životní ponaučení i dnes. Připomíná mi to nebude stěžovat, když jsem chytil v dopravní zácpě. Učí mě, aby, když mám víc než dost na pokrytí mých základních potřeb. Učí mě, že žádný problém není tak ničivých jako s vlastní život, pokud budeme lpět na. “Nezapomeň držet na naději, přimknout se k víře a Never Say Die, drahá dcero”, to byly poslední slova pronesená na mě před chvílí moje máma nás opustila.
Když jsem dorazil domů, vzal jsem tužku a začal psát. Co je svěží a velká inspirace jsem měl ještě dnes! Ve skutečnosti je to probuzení den, který nikdy nezapomenu.